
LOKOMOTIVNÍ DEPO
Lokomotivní depo je na železnici místo, které slouží k údržbě a zbrojení hnacích vozidel, zejména lokomotiv, motorových vozů a motorových i elektrických jednotek. Může též sloužit k jejich odstavení (deponaci) mezi jednotlivými dopravními výkony (tj. vedení vlaků, posun ve stanici aj.). V éře parních lokomotiv se pro lokomotivní depo používal výraz výtopna, nebo také topírna. Menší lokomotivní depa (např. pro jednu či dvě lokomotivy) pak bývají nazývána remíza.
Každé lokomotivní depo je vybaveno nezbytnou železniční infrastrukturou, tj. kolejemi a zařízeními pro přesun vozidel mezi jednotlivými kolejemi (v případě, že má depo více než jednu kolej), tj. výhybkami, točnami nebo přesuvnami. Pokud je depo vybaveno točnou pro otáčení lokomotiv (hnacích vozidel), jednotlivá stání (tj. kusé koleje, pro odstavení strojů) se od točny paprskovitě rozbíhají do rotundy (zastřešená budova, obvykle s typickým půlkruhovým půdorysem). Kolej na takovém stání mívá prohlídkovou jámu (slangově - kanál) a nad kolejí zařízení pro odvod spalin (pro parní nebo motorové lokomotivy). Obsluha může vstoupit dolů, pod odstavený stroj a provést prohlídku i údržbu na jeho spodku (pojezd, brzdový systém, trakční elektromotory, převodovka, kompresor i ostatní celky a zařízení, které jsou z této pozice přístupné). Často je depo vybaveno zařízením pro tzv. vyvazovací opravy (zvedáky - lokomotiva se zvedne, předtím se odpojí pojezd/podvozky. Pak je možno opravit/vyměnit dvojkolí, trakční elektromotory apod.).
Další vybavení depa pak závisí především na typu hnacích vozidel (parní, motorová, elektrická), která jsou v daném depu provozována a udržována (pracoviště pro elektrikáře, zámečníka, mechanika atd. )