NULKA  velikost O měřítko 1:43,5 / 1:45 / 1:48


Modelová velikost nula měřítka 1:45 v kontinentální Evropě, 1:43,5 ve Velké Británii a 1:48 v USA s rozchodem kolejí 32 mm., je zhruba někde uprostřed toho, co je nám dnes v modelech vláčků nabízeno. 
Je někde mezi těmi typicky domácími a dnes nejrozšířenějšími měřítky jako je H0 - 1:87, TT - 1:120, N - 1:160, Z - 1:220 a dalšími mutacemi těchto "malých" domácích měřítek a jejich opakem - velikostí I. měřítka 1:32 a obrem určeným na zahrady, velikostí II. (G) s měřítkem 1:22.5.
Nulka není dnes v Evropě ani zdaleka tak rozšířena jako výše napsaná měřítka, také počet výrobců je daleko menší. Naopak v Británii a USA je velice populární, v zastoupení téměř na úrovni H0 (V USA se velikost TT přátelé nekoná).Přitom od počátku výroby modelových vláčků na konci devatenáctého století, až do padesátých let dvacátého, tedy minulého století byly velikosti 0 a I. nejrozšířenější, zastoupené mnoha světovými výrobci. Tehdy byl ovšem elektrický vláček brán jako hračka, o modelech se v té době ještě nemluvilo.
Počátky vzniku této velikosti lze jednoznačně připsat systematizaci, kterou od roku 1891 zavedl německý výrobce hračkových železnic, firma Märklin.
Na počátku devadesátých let předminulého století většina anglických a kontinentálních výrobců vyráběla železniční modečly a hračky ve značných a dnes již zcela neobvyklých velikostech, což bylo dáno jednak technickými možnostmi výroby a také představou, že výrobek impozantních rozměrů daleko více uchvátí zákazníka. Výrobky se ovšem pohybovaly ve vyžší cenové hladině, přístupné jen omezené, značně movité zákaznické vrstvě. 
Další rozšiřování zákaznického okruhu na širší vrstvy tzv. střední třídy znamenalo rozšířit sortiment o cenově přístupnější výrobky. K tomu mohlo dojít jen zmenšením velikosti. Měřítko zmenšení výrobků bylo tehdy velmi volně odvozováno od použitého rozchodu kolejiva, tehdy ovšem ještě měřeného od středů hlav kolejnic, protože tak se původně měřil rozchod i u velké železnice. Zavedením válcovaných kolejnic s různým rozměrem hlav se měření rozchodu sjednotilo na konstantu vnitřní rozteče kolejnic. U hračkových železnic ovšem starý způsob přetrvával několik desetiletí. Kdo první z výrobců použil kolejivo o rozchodu 35 mm není zcela jasné, jsou známy takové výrobky již od staré norimberské firmy Andreas Issmayer na počátku devadesátých let. Ovšem tehdejší kolejivo byly buď lisované plechové pásy nebo také i válcované mosazné či železné nosníčky a každý výrobce měl jinou formu a jiný rozměr. Při různých rozchodech tak nebyly výrobky kompatibilní. 
Nicméně firma Märklin se rozhodla čelit konkurenci tím, že zavedla jednotné kolejivo z lisovaných plechových profilů a to pro všechny vyráběné rozchody, čím vytvořila mimo jiné systém několika velikostních a tím i cenových skupin. Na rozdíl od ostatních výrobců dodávala s kolejivem již i výhybky a křižovatky. I když velikost 0 byla v sortimentu tehdy vyráběných hračkových železnic ta nejmenší a jaksi na okraji, postupně a to především s vývojem trhu začala být nejžádanější. V prvním desetiletí 20. století již většina výrobců v Evropě opouštěla velké velikosti a omezila se na produkci jen velikostí I a 0, větší velikosti se vyráběly již jen na objednávku a manufakturně.. V té době již začínaly snahy o přiblížení se skutečnému modelu, které razila především firma Basset-Lowke v Anglii. Jejich přední konstruktér a známý modelář Henry Greenly se rozhodl rozchody a velikosti znormovat, při čemž také odstranil nepřesné označování rozchodů. Pro velikost 0 stanovil rozchod 32 mm a měřítko zmenšení vůči velké předloze na poměr 7 mm rovnající se 1 stopě, čili 1.43,5. Greenly-ho normy byly publikovány v první a základní příručce o modelové železnici, kterou vydal Basset-Lowke již v roce 1908 a která se dočkala desítek nových vydání. Modely nebo výrobky podle Greenlyho norem byly důsledně označovány jako "scale models" - tedy modely v měřítku. Kontinentální výrobci si posléze měřítko upravili na 1.45, ale v praxi na 1.48. a někteří je nerespektovali vůbec. První individuální modeláři se drželi anglické normy, posléze se však v Evropě ujalo měřítko 1:45, patrně pro snadnější přepočet. Od dvacátých let tak trvá spor o toto měřítko - a tak se modely velikosti 0 staví v obou. 
Naši domácí modelářští pionýři, o nichž víme jen velmi málo, také spočátku stavěli modely větších měřítek. Tak např. Ing. Gustav Máša postavil modely ve velikosti III, rovněž pan Quadrát, později oba ve velikosti I. Také pan Říha preferoval velikost I. Těsně předválečná modelářská generace, pro nás představovaná především panem Liškou však, stejně jako nemnoho domácích výrobců (HUSCH, MERKUR) se již výhradně soustředila na velikost 0. 
Po druhé světové válce vznikly různé modelářské kluby, nejstarší pak v Praze na Žižkově. 
Při postupující oblibě velikosti H0, rozšířené dostupností výrobků z bývalé NDR pak již zůstal větším velikostem věrný jedině modelářský klub v Ostrově nad Ohří se svým "nulkovým" kolejištěm.
Pro nulkaře nastala doba relativního půstu. Jediným výrobcem nulky v naší zemi zůstal hračkový Merkur, ti co pošilhávali po něčem lepším tak musely sáhnout pořádně hluboko do kapsy a nechat si celkem složitě nulkové výrobky dovézt ze zahraničí. Na lepší časy se začalo blýskat až po roce 1989.
V roce 1991 se na našem trhu objevuje zcela nový výrobce nulky - pražská firma ETS která přichází s výrobou moderního tinplate. Začínají se objevovat i malosériový výrobci a v roce 2004 se na trh vrací Merkur se svou zčásti omlazenou výrobou.
Počátky vzniku této velikosti lze jednoznačně připsat systematizaci, kterou od roku 1891 zavedl německý výrobce hračkových železnic, firma Märklin.Na počátku devadesátých let předminulého století většina anglických a kontinentálních výrobců vyráběla železniční modečly a hračky ve značných a dnes již zcela neobvyklých velikostech, což bylo dáno jednak technickými možnostmi výroby a také představou, že výrobek impozantních rozměrů daleko více uchvátí zákazníka.Výrobky se ovšem pohybovaly v cenové hladině, přístupné jen omezené, značně movité zákaznické vrstvě, a další rozšiřování zákaznického okruhu na širší vrstvy tzv. střední třídy znamenalo rozšířit sortiment o cenově přístupnější výrobky. K tomu mohlo dojít jen zmenšením velikosti. Měřítko zmenšení výrobků bylo tehdy velmi volně odvozováno od použitého rozchodu kolejiva, tehdy ovšem ještě měřeného od středů hlav kolejnic, protože tak se původně měřil rozchod i u velké železnice. Zavedením válcovaných kolejnic s různým rozměrem hlav se měření rozchodu sjednotilo na konstantu vnitřní rozteče kolejnic. U hračkových železnic ovšem starý způsob přetrvával několik desetiletí. Kdo první z výrobců použil kolejivo o rozchodu 35 mm není zcela jasné, jsou známy takové výrobky již od staré norimberské firmy Andreas Issmayer na počátku devadesátých let. Ovšem tehdejší kolejivo byly buď lisované plechové pásy nebo také i válcované mosazné či železné nosníčky a každý výrobce měl jinou formu a jiný rozměr. I při udaných rozchodech nebyly výrobky kompatibilní. Nicméně firma Märklin se rozhodla čelit konkurenci tím, že zavedla jednotné kolejivo z lisovaných plechových profilů a to pro všechny vyráběné rozchody.čím vytvořila mimo jiné systém několika velikostních a tím i cenových skupin. Na rozdíl od ostatních výrobců dodávala s kolejivem již i výhybky a křižovatky. I když velikost 0 byla v sortimentu tehdy vyráběných hračkových železnic ta nejmenší a jaksi na okraji, postupně a to především s vývojem trhu začala být nejžádanější. V prvním desetiletí 20. století již většina výrobců v Evropě opouštěla velké velikosti a omezila se na produkci jen velikostí I a 0, větší velikosti se vyráběly již jen na objednávku a manufakturně.. V té době již začínaly snahy o přiblížení se skutečnému modelu, které razila především firma Basset-Lowke v Anglii. Jejich přední konstruktér a známý modelář Henry Greenly se rozhodl rozchody a velikosti znormovat, při čemž také odstranil nepřesné označování rozchodů. Pro velikost 0 stanovil rozchod 32 mm a měřítko zmenšení vůči velké předloze na poměr 7 mm rovnající se 1 stopě, čili 1.43,5. Greenly-ho normy byly publikovány v první a základní příručce o modelové železnici, kterou vydal Basset-Lowke již v roce 1908 a která se dočkala desítek nových vydání. Modely nebo výrobky podle Greenlyho norem byly důsledně označovány jako "scale models" - tedy modely v měřítku. Kontinentální výrobci si posléze měřítko upravili na 1.45, ale v praxi na 1.48. a někteří je nerespektovali vůbec. První individuální modeláři se drželi anglické normy, posléze se však v Evropě ujalo měřítko 1:45, patrně pro snadnější přepočet. Od dvacátých let tak trvá spor o toto měřítko - a tak se modely velikosti 0 staví v obou. Naši domácí modelářští pionýři, o nichž víme jen velmi málo, také spočátku stavěli modely větších měřítek. Tak např. Ing. Gustav Máša postavil modely ve velikosti III, rovněž pan Quadrát, později oba ve velikosti I. Také pan Říha preferoval velikost I. Těsně předválečná modelářská generace, pro nás představovaná především panem Liškou však, stejně jako nemnoho domácích výrobců (HUSCH, MERKUR) se již výhradně soustředila na velikost 0. Po druhé světové válce vznikly různé modelářské kluby, nejstarší pak v Praze na Žižkově, při postupující oblibě velikosti H0, rozšířené dostupností výrobků z bývalé NDR pak již zůstal větším velikostem věrný jedině modelářský klub v Ostrově nad Ohří se svým "nulkovým" kolejištěm. Počátky vzniku této velikosti lze jednoznačně připsat systematizaci, kterou od roku 1891 zavedl německý výrobce hračkových železnic, firma Märklin.Na počátku devadesátých let předminulého století většina anglických a kontinentálních výrobců vyráběla železniční modečly a hračky ve značných a dnes již zcela neobvyklých velikostech, což bylo dáno jednak technickými možnostmi výroby a také představou, že výrobek impozantních rozměrů daleko více uchvátí zákazníka.Výrobky se ovšem pohybovaly v cenové hladině, přístupné jen omezené, značně movité zákaznické vrstvě, a další rozšiřování zákaznického okruhu na širší vrstvy tzv. střední třídy znamenalo rozšířit sortiment o cenově přístupnější výrobky. K tomu mohlo dojít jen zmenšením velikosti. Měřítko zmenšení výrobků bylo tehdy velmi volně odvozováno od použitého rozchodu kolejiva, tehdy ovšem ještě měřeného od středů hlav kolejnic, protože tak se původně měřil rozchod i u velké železnice. Zavedením válcovaných kolejnic s různým rozměrem hlav se měření rozchodu sjednotilo na konstantu vnitřní rozteče kolejnic. U hračkových železnic ovšem starý způsob přetrvával několik desetiletí. Kdo první z výrobců použil kolejivo o rozchodu 35 mm není zcela jasné, jsou známy takové výrobky již od staré norimberské firmy Andreas Issmayer na počátku devadesátých let. Ovšem tehdejší kolejivo byly buď lisované plechové pásy nebo také i válcované mosazné či železné nosníčky a každý výrobce měl jinou formu a jiný rozměr. I při udaných rozchodech nebyly výrobky kompatibilní. Nicméně firma Märklin se rozhodla čelit konkurenci tím, že zavedla jednotné kolejivo z lisovaných plechových profilů a to pro všechny vyráběné rozchody.čím vytvořila mimo jiné systém několika velikostních a tím i cenových skupin. Na rozdíl od ostatních výrobců dodávala s kolejivem již i výhybky a křižovatky. I když velikost 0 byla v sortimentu tehdy vyráběných hračkových železnic ta nejmenší a jaksi na okraji, postupně a to především s vývojem trhu začala být nejžádanější. V prvním desetiletí 20. století již většina výrobců v Evropě opouštěla velké velikosti a omezila se na produkci jen velikostí I a 0, větší velikosti se vyráběly již jen na objednávku a manufakturně.. V té době již začínaly snahy o přiblížení se skutečnému modelu, které razila především firma Basset-Lowke v Anglii. Jejich přední konstruktér a známý modelář Henry Greenly se rozhodl rozchody a velikosti znormovat, při čemž také odstranil nepřesné označování rozchodů. Pro velikost 0 stanovil rozchod 32 mm a měřítko zmenšení vůči velké předloze na poměr 7 mm rovnající se 1 stopě, čili 1.43,5. Greenly-ho normy byly publikovány v první a základní příručce o modelové železnici, kterou vydal Basset-Lowke již v roce 1908 a která se dočkala desítek nových vydání. Modely nebo výrobky podle Greenlyho norem byly důsledně označovány jako "scale models" - tedy modely v měřítku. Kontinentální výrobci si posléze měřítko upravili na 1.45, ale v praxi na 1.48. a někteří je nerespektovali vůbec. První individuální modeláři se drželi anglické normy, posléze se však v Evropě ujalo měřítko 1:45, patrně pro snadnější přepočet. Od dvacátých let tak trvá spor o toto měřítko - a tak se modely velikosti 0 staví v obou. Naši domácí modelářští pionýři, o nichž víme jen velmi málo, také spočátku stavěli modely větších měřítek. Tak např. Ing. Gustav Máša postavil modely ve velikosti III, rovněž pan Quadrát, později oba ve velikosti I. Také pan Říha preferoval velikost I. Těsně předválečná modelářská generace, pro nás představovaná především panem Liškou však, stejně jako nemnoho domácích výrobců (HUSCH, MERKUR) se již výhradně soustředila na velikost 0. Po druhé světové válce vznikly různé modelářské kluby, nejstarší pak v Praze na Žižkově, při postupující oblibě velikosti H0, rozšířené dostupností výrobků z bývalé NDR pak již zůstal větším velikostem věrný jedině modelářský klub v Ostrově nad Ohří se svým "nulkovým" kolejištěm.